Úplavice cukrová, krátce cukrovka, je souhrnný název pro skupinu závažných chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišují se dva základní typy diabetu: diabetes mellitus I. typu a diabetes mellitus II. typu. Vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu. Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi autoimunitní choroby. Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu.
V diskuzi CUKROVKOVÁ NOHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nofran.
Léčba diabetické nohy léčitelná je a nohy lze zahojit pomocí ozonu v jakém-koliv stavu..Vše je již prokázané a světově ověřené..Nohy není nutné amputovat..Ten kdo je takto nemocen si zjistěte další..Nechci dělat reklamu..
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem BOLESTI BRICHA A ZLUTA RIDKA STOLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Cempírek.
Tohle vypadá na špatné zažívání, spíše na špatnou funkci žlučníku a nedostatečné vylučování žluče do dvanáctníku. To by se určitě potvrdilo při rozboru stolice, na který nyní čekáte. Normální dávky vitamínu B v tomto případě nemají na vaše problémy vliv. Já bych Vám prozatím doporučil beztukovou dietu.
Jídelníček beztukové diety:
- ráno: suchý rohlík a neslazený černý čaj
- poledne: vařená osolená rýže s nakrájenou vařenou mrkví
- večer: libové maso (pečené, vařené nebo grilované) s krajícem pšenično-žitného chleba.
Mezi hlavními jídly můžete jíst suché pečivo a také můžete zařadit několik dílků pravé hořké čokolády, ale tu jen dopoledne. Hodně pijte černý neslazený čaj a vodu bez bublin, popřípadě vhodné bylinkové čaje. Není to moc chutné, ale zabírá to na průjem. Napište sem jestli se to po tom zlepšilo.
Zdraví Cempírek!
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Josef.
na prujmy lze užít i přírodní lečiva např.pomeranč,muškátový oříšek,v mém případě,při diagnostikované úplavici u dítěte po nástupu do školy jsme s manželkou použily 2 stroužky česneku utřely s měkým sýrem naplnily špyčku rohlíku a daly sníst.do 2 dnů obtíže ustaly.3.den přišly výsledky Úplavice! Nové vyšetření již Úplavici neprokázalo.Přeji zdravý a úspěšné použití léčby. Josef s manželkou.
Při některých infekčních onemocněních se může krev ve stolici objevit. Typickým onemocněním je úplavice. Jedná se o velice bolestivý průjem s velkými křečemi v břiše. Stolice je vodnatá s příměsí krve a hlenu. Typické jsou také vysoké horečky, třesavka a malátnost. U dětí a starých lidí je průběh velice nebezpečný a je potřeba hospitalizace, aby bylo tělo opět zavodněno. Onemocnění vzniká náhle, inkubační doba je 1 až 3 dny od nákazy. Úplavice je tak nejnakažlivější střevní nákaza. V České republice vzniká toto onemocnění nejčastěji u dětí v letních měsících. Na světě je výskyt četnější, odhadem úplavice postihne několik stovek milionů lidí ročně. Jestliže trpíte horečkou a urputným průjmem, okamžitě vyhledejte lékaře, který vám odebere vzorek stolice a pošle vás do nemocnice na pozorování. Pokud se u vás prokáže úplavice, bude vám nasazena antibiotická léčba a klidový režim. Důležitou částí je takzvaná rehydratace, kdy vám budou dodávány tekutiny infuzí. Velice důležité je také dodržování dietních opatření.
Onemocnění diabetu I. typu se nedědí přímo. Dědí se jen určité vlohy, které při působení dalších faktorů vedou ke vzniku této choroby. Je statisticky dokázáno, že sourozenci diabetiků I. typu jsou s 10% pravděpodobností diabetici. Největší pravděpodobnost získání diabetu je u jednovaječných dvojčat, z nichž jedno už diabetem trpí (shodná genetická informace u obou dvojčat). Děti obou diabetických rodičů mají cca 50% pravděpodobnost propuknutí této choroby během života. U diabetu II. typu jsou dědičné sklony mnohem větší a příbuzných s cukrovkou přibývá úměrně s věkem.
V současné době žije v České republice přes 770 tisíc diabetiků, z toho přibližně 55 400 diabetiků I. typu a 717 300 diabetiků II. typu. Na celém světě je cca 215 milionů diabetiků. Z tohoto množství připadá pouze 7,5–10 % na diabetiky I. typu. Incidence i prevalence diabetu celosvětově roste. Je to zřejmě důsledkem neustálého zlepšování zdravotní péče (většina diabetiků se dožije reprodukčního věku), znečišťování životního prostředí, změny způsobu života a podobně. Diabetický syndrom nebo porušenou glukózovou toleranci lze v rozvinutých zemích prokázat u 5–6 % populace. Rozdíly mezi populacemi v incidenci diabetu jsou zcela mimořádné, například nejnižší výskyt diabetu u dětí je v Číně (pod 1/100 000 osob/rok), nejvyšší pak ve Finsku, lze však najít rozdíly i v rámci jednotlivých zemí a oblastí v závislosti na sociálním statusu a dalších faktorech.
V důsledku neuropatických změn se vředy zpravidla vytvoří v místech maximálního tlaku na chodidle a v oblasti palce, pak se hovoří o diabetickém palci. Vředy vznikají na podkladě nedostatečného prokrvování tkáně. Důležitým rozlišovacím znakem je rovněž skutečnost, že neuropatické vředy nebolí, kdežto ischemické jsou velmi bolestivé.
Projevem diabetické nohy je různě rozsáhlý defekt, který vzniká poraněním kůže a hlubších struktur podkoží a tkání kdekoliv na noze. Obvyklým místem je oblast plosky pod prsty. Tento defekt se nehojí, naopak se zvětšuje. Nejprve se objevují červené nohy. Pokud se objeví sytě modrá noha, je nutná okamžitá návštěva lékaře.
Pokud je přítomna rozsáhlá gangréna, kruté klidové bolesti a je nemožné realizovat cévní rekonstrukci, je nutné provést amputaci, což je uříznutí nohy. Diabetická noha je obtížná komplikace a je to daň, kterou si cukrovka vybírá při špatné léčbě. Amputace dolní končetiny děsí většinu diabetických pacientů. A ano, toto riziko zde skutečně je. Lze mu však aktivně předcházet. Každý pacient s cukrovkou by měl spolupracovat se svým lékařem a také by měl svým končetinám dopřávat pravidelnou péči.
Diabetes mellitus II. typu je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků II. typu produkuje nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo je vůči inzulinu více či méně „rezistentní“ (relativní nedostatek). Léčí se perorálními antidiabetiky, což jsou ústy podávané léky, které zvyšují citlivost na inzulin. Jsou označovány také jako non-inzulin-dependentní (NIDDM). Vzhledem k závažnosti onemocnění může být rozvinutá inzulinová rezistence léčena kombinovanou terapií. Tato terapie spočívá v podávání alespoň dvou perorálních antidiabetik a hormonu inzulinu v injekcích. K tomuto kroku se uchyluje především v momentě, kdy existuje zvýšené riziko rozvinutí DM I. typu na pokladu DM II. typu. Tento stav nastává obzvláště v případě, kdy buňky slinivky břišní jsou již vyčerpány z nadměrné tvorby inzulinu a dochází k jejich zániku. Hladina inzulinu v krvi poté prudce padá. Diabetes II. typu je označován diabetem dospělých (obvyklá manifestace po 40. roce života), avšak vzhledem k současnému sedavému způsobu života tuto nemoc mohou dostat i děti. Často jsou vlohy k diabetu II. typu dědičně přenášeny z generace na generaci. Podle nových studií z Newcastle University by nemoc mohla být léčena přísnou nízkokalorickou dietou. Jiné studie poukazují na potenciál antidiabetických fytosterolů (lophenol, cykloartanol) obsažených v aloe: zmírňují poruchy metabolismu glukózy a lipidů u pacientů s prediabetem a časným neléčeným diabetem.
Příčiny
Podstatou vzniku diabetu II. typu je relativní nedostatek inzulinu, hormonu, který je zodpovědný za přenos glukózy z krve do buněk. Na rozdíl od diabetu I. typu je produkce inzulinu v beta buňkách zachována, avšak je narušen rytmus vylučování tohoto hormonu, zejména pak po jídle. Zároveň je u diabetu II. typu přítomna takzvaná inzulinová rezistence, kdy je citlivost tkání vůči inzulinu snížena. Proto hladina glukózy v krvi vzrůstá a vzniká takzvaná hyperglykemie. Příčina vzniku tohoto stavu není zcela objasněna, ale klíčovou roli hraje genetická zátěž, nesprávný životní styl, nedostatek pohybu, obezita nebo kouření.
A ještě jeden zajímavý druh – šáchor hlíznatý s výraznými zdravotními účinky. Působí protizánětlivě, proti bolestem, křečím a bakteriím. Můžete se setkat i s jeho synonymem Musta. Již ve staré Číně se používal nejen jako analgetikum, ale i k posílení organismu a jako afrodisiakum. V Indii se užíval k léčbě cholery a úplavice. Zmírňuje záněty kloubů, bolesti zad a svalů. Velmi účinný je při bolestivé menstruaci, v menopauze, pozitivně ovlivňuje také premenstruační syndrom. Harmonizuje činnosti jater, slinivky a sleziny, snižuje překyselení žaludku, dokonce i krevní tlak.
Diabetes mellitus (úplavice cukrová – cukrovka) je celoživotní onemocnění projevující se zvýšenou hladinou cukru (glukózy) v krvi. V České republice je nyní asi 750 000 diabetiků (údaj z konce r. 2006) a jejich počet se zvyšuje každým rokem o 5– 6 %. Navíc se předpokládá, že 300 000 lidí o svém onemocnění zatím neví. Odborně je tedy diabetes mellitus poruchou metabolismu. Zjednodušeně řečeno, jedná se o onemocnění, kdy dochází k poruše zpracování cukrů, tuků a bílkovin v organismu. Pokud není diabetes léčen nebo nejsou dodržovány doporučené zásady léčby, může dojít ke vzniku a rozvoji dalších závažných onemocnění a komplikací. Příčina jeho vzniku není známa, ale je známo několik možných spouštěcích faktorů jako například genetické vlohy a působení vnějšího prostředí (stres, virózy, obezita atd.) či konstituční tělesné faktory (rasa, pohlaví, věk apod.).
I u dětí do 13 let se mohou ketony vyskytovat v moči ve větším množství. V první řadě je třeba vyloučit onemocnění diabetes mellitus, které je charakterizováno zvýšeným množstvím ketonů v těle. Pokud po pečlivém přezkoumání dítěte není diagnostikována cukrovka, může se jednat o porušení acidobazické rovnováhy (kyselé – zásadité prostředí).
Aceton se v moči u dětí může vyskytovat i z několika dalších důvodů, například změnou stravování, hladověním, únavou nebo stresem.
Příčinou tohoto problému může být rovněž onemocnění jako chřipka, spála, anémie, pankreatitida, úplavice, stejně jako řada dalších infekčních onemocnění. Proto u dětí nestačí spoléhat jen na vyšetření moči. Důležité je také vyšetření krve, což je v podstatě jediný způsob, jak lékař může diagnostikovat správně, a tomu následně přizpůsobit nejlepší postup léčby.
Běžně by se v dětské moči ketolátky neměly objevovat.
Diabetes mellitus I. typu vzniká v důsledku selektivní destrukce beta buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na jeho exogenní aplikaci. Ke zničení beta buněk dochází autoimunitním procesem, který je zakódován v genetické informaci diabetika. Autoimunitní proces je porucha imunitního systému vzhledem k toleranci vlastních buněk, proti nimž vlastní tělo vytváří autoprotilátky. Imunita zjednodušeně funguje tak, že cizorodá látka (= antigen) je rozpoznána B-lymfocyty, které produkují protilátky. Antigen je „označen“ touto protilátkou, která se na něj naváže. Takto označená cizorodá látka je zničena T-lymfocyty a makrofágy. Konkrétně u diabetu: B-lymfocyty označí svými protilátkami beta buňky slinivky břišní jako cizorodou část těla (= autoantigen), čímž je nastartována imunitní reakce. T-lymfocyty a makrofágy takto označené buňky bezhlavě ničí, aniž by se při tom dotkly A-, D- nebo PP-buněk. Zůstává však dosud nezodpovězena otázka, proč dojde k poruše tolerance imunitního systému vůči buňkám vlastního těla. Tvorba protilátek vůči beta buňkám je zakódována v genetické informaci diabetika ještě před vlastní manifestací diabetu. Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být imunitní odpověď na mírnou virózu (nachlazení) nebo jakékoliv jiné podráždění (například štípnutí komárem, angína a podobně), které nastartuje nezvratnou tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Vzhledem k autoimunitní podstatě diabetu byl též dokázán i sklon diabetiků k jiným autoimunitním nemocem (hypotyreóza, diabetická neuropatie a další). Diabetes mellitus I. typu je také někdy označován jako juvenilní diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé.
Jednou z teorií původu autoimunitních onemocnění je teorie o vlivu střevní mikroflóry na vznik autoimunitních onemocnění. Podle této teorie, která však zatím nebyla plně experimentálně ověřena, je jedním z faktorů, který může mít vliv na rozvoj diabetu I. typu, i složení střevní mikroflóry. Z genetického hlediska je diabetes I. typu velmi příbuzný hypertenzi.
Příčiny
Diabetes mellitus I. typu postihuje především mladší jedince, nejčastěji mezi 10. a 20. rokem života. Může však vzniknout i u mladých dospělých či zcela malých dětí. Příčinou vzniku tohoto onemocnění je porucha v imunitním systému jedince, který se obrátí proti buňkám vlastního těla, mluvíme tak o autoimunitním onemocnění. V případě diabetu mellitu I. typu působí imunitní buňky proti takzvaným beta buňkám slinivky, které jsou důležité produkcí inzulinu. Inzulin je hormon, který má zcela zásadní úlohu ve zpracovávání cukrů přijímaných potravou. Ve formě glukózy je z krve dopravuje do buněk a tím jim zajišťuje dostatečný přívod energie nezbytné pro jejich správné fungování. V případě, že je v těle inzulinu nedostatek, hladina glukózy v krvi narůstá a vzniká stav zvaný hyperglykemie. Ten pak nepříznivě ovlivňuje procesy v organismu a onemocnění se začne projevovat i navenek.
Záznamy ukazují, že česnek byl používán během epidemií cholery a tuberkulózy a v první světové válce byl používán jako antiseptikum na rány a používal se k léčbě úplavice v zákopech. Dlouhá historie česneku jako „bojovníka proti infekci“ z něj činí zajímavou rostlinu ke studiu. Jeho antibakteriální vlastnosti byly použity v boji proti virům, bakteriím a plísním, včetně použití česnekového oleje na kožní onemocnění, jako jsou bradavice a bodnutí hmyzem. V současnosti se velká část výzkumu, který se provádí na česneku, zaměřuje na možnou schopnost rostliny snižovat riziko srdečních onemocnění, pomáhat řídit hladinu cholesterolu a snižovat riziko rakoviny. Tyto studie naznačují, že látky obsažené v česneku snižují pravděpodobnost srážení krevních destiček a jejich ulpívání na stěnách tepen a jiných krevních cév. Sloučeniny v česneku také prokázaly schopnost inhibovat rakovinné buňky a zpomalovat nebo blokovat růst nádorů. Ve skutečnosti je allicin v česneku vnímán jako jedna z prospěšnějších složek.
Míchané nápoje z dubové kůry byly používány domorodými Američany k léčbě průjmů, úplavice, vředů v ústech a kožních problémů. Dubová kůra je ideální pro uvolnění ledvinových kamenů, močového měchýře a žaludečních kamenů. Také pomáhá s inhibováním bakterií, které jsou spojeny s těmito kameny. Rovněž je vhodná k léčbě vředů a poruch sleziny. Je možné ji využít i k zastavení krvácení z nosu, plic, žaludku a konečníku. Perorální použití dubové kůry působí jako diuretikum. Bílá dubová kůra neléčí základní onemocnění, ale snižuje jeho příznaky. Extrakt z dubové kůry je vhodný k léčbě bolestivých ledvinových kamenů a napomáhá efektivní funkci ledvin.
V moderní alternativní medicíně se používá extrakt z dubové bílé kůry k odstranění parazitů z trávicího traktu a ke snížení bakterií.
Řada komerčně vyráběných doplňků stravy s obsahem dubové kůry má spíše detoxikační vlastnosti. Extrakt bílé dubové kůry je hlavní přísadou v léčivých přípravcích určených zejména pro léčbu střevních parazitů a při hubnutí. Extrakt z dubové kůry je vhodný i na hemoroidy, protože snižuje nepohodlí. Také je možné jej využít na zánět dásní.
Výzkum v posledních desetiletích podstatně rozšířil seznam starověkých a středověkých badatelů o léčebné účinky mumia při mnoha infekčních nemocech, jako jsou angína, úplavice, ekzémy, plísně a podobně, jakož i účinnost při léčbě jater, močového měchýře a neudržení moči, paradontózy, leukémie, trofických vředů, hnisavých poranění, trombózy. Mumio stabilizuje složení krve, rychle sceluje zlomeniny, pomáhá při erozích čípku a zánětech ženských pohlavních orgánů, při bronchiálním astmatu, vředech žaludku a dvanáctníku, trombózách, povrchových zánětech žil (tromboflebitida), hemoroidech, rovněž při radikulitidě (zánět míšních kořenů), popáleninách, srdečních a cévních nemocech. Stimulační účinek mumia jde až do úrovně buněk, obnovuje složení periferní krve a funkčnost periferních nervových vláken. Přísně dávkovaný roztok mumia zlepšuje paměť a tvůrčí schopnosti. Směs působí antisepticky, protizánětlivě, odstraňuje pocit únavy.
Mumio nezpůsobuje alergické reakce ani anafylaktický šok, při používání nebyly zaznamenány kontraindikace. Vedlejší účinky mohou nastat velice zřídkavě pouze při individuálním předávkování, a to při dávkách několikanásobně převyšujících dávky doporučené. Po aplikaci sníženého dávkování se již nežádoucí reakce neopakují.
Je třeba zde upozornit na nebezpečné améby, které si můžeme přivést z dalekých cest. Pokud totiž při potížích neabsolvujete prohlídku u odborníka, tak normální praktický lékař je obvykle neodhalí a tyto améby se pak můžou rozšířit do kteréhokoliv orgánu v těle. Týká se to takových těch invazivních forem amebových onemocnění, proti kterým, kromě určitého chování, žádná obrana neexistuje. A co způsobují tyto améby? Střevní améby, respektive amébové úplavice, způsobují těžké střevní onemocnění, spojené s krví ve stolici, které může skončit třeba až proděravěním střeva. Améba může proniknout i mimo střevní stěnu a pak může dělat různé potíže v játrech, jako jsou různé jaterní abscesy, nebo může vyvolat abscesy i jinde v těle. Tyto améby sou skutečně velmi závažná onemocnění, proti který neexistuje očkování. Jedinou obranou je prevence, která spočívá v kontrole stravy a vody, to znamená jíst jen převařené jídlo a pít vodu z jasných zdrojů, zlepší je voda v originálním balení. Také převařená voda daná do nádoby, která je sterilní, by měla být bez rizika nákazy amébou. Jinak žádné očkováním proti této nemoci nás zatím neochrání. Typické zdroje nákaz pochází z oblasti východní a jihovýchodní Asie.
